1.23.2017

Moje cesta na první Spartan race #1


Ahoj!
    Je to už několik měsíců, možná i let, co jsem se dozvěděla o závodech Spartan race. Čím víc jsem o nich věděla, tím víc jsem měla respekt k lidem, co to šli zkusit, a tím víc jsem toužila po tom, si to jednou zkusit taky. 
    Bylo na začátku ledna, když jsem na zdi svého kamaráda viděla, že se ho zúčastní. Kamaráda, který má tak 60 kilo i s postelí, může jíst co chce, ale nepřibere, a hraje fotbal. Rekreačně.
Myslela jsem si, že špatně vidím, ale on mi to ve zprávě potvrdil a ještě mi řekl, ať to prej zkusím taky a jdu s nima do týmu. Snažila jsem se mu vysvětlit, že to není taková sranda, ale on mi tvrdil, že to prostě zvládne.
    Jako jo, chodím sice už víc jak dva roky do posilovny, ale nejsem nějaký super fitness žena. Strašně jsem se bála, dlouho váhala, ale když si na to může věřit někdo, kdo pravidelně pořádně ani necvičí, proč bych se tak moc měla bát já? Zvlášť když jsem si přála to jednou zkusit taky? Přece to neodmítnu, když ta příležitost přišla.
    Můj největší strach je ze šplhání po laně. Nikdy jsem šplhat neuměla, a nedokážu si ani představit, že to někdy umět budu. Hned další den, když jsem byla v posilovně, jsem si to schválně zkusila. Aspoň jednou, jestli se přitáhnu. Nic. ani ň. Nechápu jak to někdo dokáže, přitom si nemyslím, že jsem až tak slabá, ale pravděpodobně sem. 
    Je to ale výzva, výzva překonat strach a zkusit kolik toho moje tělo snese. Přinejhorším se mi ti, kteří neměli odvahu to zkusit, zasmějou, že jsem to nezvládla. Ale to se nestane. Zaplatila jsem přihlášku a jsem připravená na sobě pořádně máknout. Mám na to ještě necelých 7 měsíců.

19.8. Litovel u Olomouce
S kým se tam uvidím?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář:)