Na jaře minulého roku jsem si s kamarádama vyrazila vyzkoušet únikovku s názvem Uteč z psychiatrické léčebny. Popravdě jsme nikdo z nás na žádné podobné "akci" nebyl a vůbec jsme nevěděli co od toho čekat. Byli jsme ale strašně příjemně překvapení, bavilo nás to a byl to fakt skvělej zážitek. Stihli jsme to pár minut před koncem asi se 3 nápovědama a tu třetí jsme dostali jenom protože jsme se zamotali do posledního úkolu, kvůli tomu jak jsme se báli, že to nestihneme. Určitě vám to tedy doporučuju, protože je to skvělej zážitek, úplně při tom vypnete a soustředíte se přímo na tu samotnou hru. My jsme vyzkoušeli Escape master Pacient č.27 - šílenec a od té doby otevřeli už další 2 místnosti, takže pokud se ještě někdy rozhodneme, tak jdeme určitě tam.

     Po třech semestrech a pár letech kresby jsem zkusila něco trochu jiného, a to malbu. Ve škole máme možnost na tyto kurzy chodit zdarma, tak se snažím této možnosti využít, odreagovat se a naučit se něco nového. Bohužel zrovna tento semestr vyšel tak blbě a z 12 hodin jsem byla jen na 4, každopádně si myslím, že zlepšení jsem nějaké udělala, co myslíte? Nezdá se to, ale není to zas tak jednoduchý, jak to vypadá, takže přemýšlím, že další semestru budu chodit taky, abych se více zlepšila.

     Takovým velkým krokem pro mě bylo, když jsem si koupila laserovou operaci očí. Už delší dobu jsem nad ní přemýšlela a chtěla jsem na ni jít co nejdříve, ale nemyslela jsem si, že to opravdu udělám. No a stalo se, že jsem den před silvestrem 2015 volala do Gemini, abych se objednala na zákrok. Na samotnou operaci jsem šla až v únoru a byla jsem strašně nervózní. Byla jsem v Ostravě a na klinice jsem strávila celkem zhruba 2 hodiny. První bylo vyšetření, doporučení druhu operace, potom rozkapávání očí, a pak samotný sál. Zákrok vůbec nebolí, ale mě byl strašně nepříjemný, hlavně jeho začátek. Celou dobu se musíte dívat do strašně silného světla a to pro mě bylo opravdu hrozný. Obě oči dohromady trvaly tak 10 minut maximálně, po něm jsem šla po svých zpět do čekárny, dostala jsem sluneční brýle, kapky na pár následujících týdnů, zaplatila jsem a mohla odejít domů. Tak hodinu a půl po operaci bylo všechno v pohodě, nic mě nebolelo, ale pak přestaly učinkovat prášky a další hodinu, než jsem se dostala domů, jsem trpěla jak snad ještě nikdy. Byla to neskutečná bolest, nemohla jsem ty oči otevřít ani zavřít, hned co jsem se dostala domů jsem si vzala prášek, nakapala kapky a usnula a pak už to bylo v pohodě. Doporučuji se tedy co nejdříve dostat domů a spát. Následující měsíc jsem nemohla do prašného a zakouřeného prostředí, nemohla jsem sportovat a ani líčit. Vše jsem měla v pořádku, takže od té doby už můžu cokoliv. Vůbec tohoto rozhodnutí nelituji a každému, kdo nad ním přemýšlí a nemá nějakou vadu, která by mu to neumožňovala, tento zákrok doporučuji. Je to taková úleva, moct kdykoliv usnout, moct jít plavat, moct si protřít oko. Jsem zatím strašně moc spokojená.

     Dalším mým dlouho plánovaným rozhodnutím bylo, jít darovat krev a plasmu. Na krev se ještě stále chystám, ale zaregistrovala jsem se do Unica plasma a před Vánoci šla na první odběr plasmy. Mám nízký tlak, takže jsem před odběrem musela vypít energy drink, aby se mi trochu zvýšil. Při prvním odběru se nedoporučuje číst, ani používat mobil, takže jsem necelou hodinku strávila mačkáním molitanového srdíčka a díváním na hadičky. Co nejdříve se chystám na další odběr, protože platný je až ten druhý. Chodíte někdo darovat taky?