11.05.2017

Když děláte to, při čem zapomínáte na čas

Nedávno jsem se zas trochu přiblížila mému snu. Navrhovat interiéry. Ne jen tak ve volném čase, ale jako práci. Práci, která je zároveň koníčkem, a který se snažíte pořád nějak rozvíjet a zlepšovat se v něm. Rozhodla jsem se o to s vámi podělit, protože je v poslední době tolik práce, že se člověk nestihne ani zastavit a zaznamenat si co prožívá, aby se k tomu mohl někdy vrátit a zavzpomínat.
Tohle je tedy jedna malá část toho, co mě po dlouhé době dostalo do stavu, kdy zapomínám na čas. Jsou to tři varianty koupelny, kterou si klient představoval jako moderní a s požadavkem použití betonové stěrky. Měla jsem to štěstí, že máme hodně podobný vkus, takže to byla jedna radost.






10.24.2017

Když ztracíme naději

     Taky se vám někdy stalo, že jste na něčem pracovali strašně dlouho, investovali do toho všechnu energii, a ne jen tu, vlastně celej váš život se kolem toho točil, a ono se to začalo všechno bortit jako domeček z karet? V tu chvíli si říkáte, že to nemůže být horší, že stačí vydržet a ono se to zase zlepší. Jenže co když ne? Co když se to všechno zhoršuje ještě víc a východisko z toho všeho se ztrácí v nedohlednu.
     V každém druhém článku se píše, abyste to hlavně nevzdávali. Stačí jen ještě víc přidat, myslet pozitivně a výsledky se objeví. Jenže kde vzít tu energii, motivaci nebo alespoň důvod to všechno nezahodit? To už se tam nepíše. Ví to vůbec někdo?
     Přesně v takové situaci se ocitli mí rodiče. Všechno, co od mládí budovali se jim začalo rozpadat. Přišly dluhy, problémy s koňmi, jejich majiteli, a když už to vypadalo, že bude líp, tak se všechno pokazilo ještě víc a trvá to až moc dlouho. Tak dlouho, že už stačí málo, aby to vzdali. A i když se jim snažím pomoct co to jen jde, nejsem ještě v takové situaci, abych na to stačila.
     Napadlo mě jim aspoň připomenout, co všechno už zvládli vytvořit, a doufat, že jim to přinese aspoň trochu naděje, že má smysl to nevzdávat a všechno to nezahodit.
     Zrovna se blížilo jejich výročí svatby, tak jsem jim nechala vytvořit fotoknihu, která by zachytila několik jejich důležitých okamžiků.  Některé stránky jsem nechala volné, aby si do nich mohli vlepit nebo napsat co budou sami chtít. Mamka si tam vlepila hned jejich svatební oznámení a doufám že tam časem vlepí ještě něco.
     Právě s tímto mi pomohlo Saal-Digital, u kterých jsem měla tu možnost knihu vytvořit. Jelikož jsem ji dělala na poslední chvíli, moc se mi hodilo, když jsem si mohla knihu vytvořit v aplikaci, kde jsem použila velkou nabídku šablon a dál ji dotvořila podle sebe. Po odeslání objednávky mi asi za tři dny kniha došla domů. Pokud tedy přemýšlíte nad podobným dárkem, firmu můžu s čistým svědomím doporučit. I co se kvality tisku týká, tak jsem spokojená, protože naskenované fotky nebyly zrovna v nejlepší kvalitě a bála jsem se, aby se tiskem ještě nezhoršily, to se ale naštěstí nestalo.




Ta američanka nahoře je mamka.

Jde vidět, že jsme sourozenci - vpravo. Ten nejmladší ještě takovou fotku nemá, nevím jestli je to proto, že už se naši tak nepusinkujou nebo protože není křen.

10.04.2017

KODAŇ / DEN 3


Ahoj!
Je tady poslední příspěvek z Kodaně. Poslední den jsme měli zase dietní chodící. Tentokrát jsme vyrazili úplně mimo centrum, konkrétně do části Ørestad, kterou zakončuje 8-tallet, což je bytový dům do tvaru osmičky. Bývá ale tak navštěvovaný turisty, že má omezenou návštěvní dobu. Je to opravdu zajímavý projekt, takže doporučuji si o něm zjistit více. Po cestě bylo ještě několik dalších zajímavých budov, například VM House či The Mountain Dwellings. V téhle části jsme si nejvíce všimli toho, jak jim vůbec nevadí to, že mají všechny stěny směrem ven prosklené. Nejen, že vidět ten nepořádek a zadní stěny nábytku není moc pěkný, soukromí nemáte taky téměř žádný. Taky v domácnostech mají často fakt zvláštní věci (takový dánský no). Například úplně historicky starý svícny. Nevim jestli to byla náhoda, nebo takový zvláštní věci mají fakt rádi. (nebo jsme divní my - taky možnost) 

VM House

The Mountain Dwellings
 Líbilo se mi, jak dokážou využívat obyčejné "kanály", postaví na nich dřevěné provoucí části pro odpočinek. Strašně se mi líbila i rozestavěná přízemní budova nějakého sportovního centra, na plochu nebylo vůbec veliké, spíš naopak, a kolem něj se stavělo takové workoutové hřiště. Podle mě skvělej nápad.
Když jsme byli skoro na místě, stavili jsme se ohřát do obchodního centra, ve kterým bylo tolik fešáků, že moje zadaný kámošky prostě neodolaly. No kdo by taky jo. 





8-tallet




Při cestě domů jsme si dali sváču u místního jezera, protože by byla fakt škoda jen tak projít kolem a neužít si ten výhled.
Uchození a označkovaní.

A kdybych to měla shrnout?
Jelikož jsem neměla vůbec žádný očekávání, Kodaň mě prostě nadchla, nejen jako budoucí architektku, ale i jako turistku. Je to opravdu skvělý město a chtěla bych tam jet co nejdříve zase. Prozkoumat všechny části města, do kterých jsem se nedostala a koukat, jak se celý město mění před očima. 
A asi takhle jsme letěli domů. 


9.05.2017

KODAŇ / DEN 2


Ahoj!
     Máme tady další den naší výpravy do úžasné Kodaně. V sobotu jsme měli v plánu půjčit si kola a projet místa, na který bychom šli pěšky celkem dlouho. Nečekaně nás vítalo krásný slunečný počasí, tak na tričko, oproti předchozímu dnu celkem změna.
    Vzhledem k tomu, že jsme to brali trochu jako dovolenou, nevstávali jsme v 6, ale až tak v 10, takže než jsme se vybatolili a došli až k půjčovně kol (odkaz na půjčovnu dole) , bylo kolem 12. Půjčovnu zavírali v 6, takže jsme měli čas tak akorát. Nejdřív jsme lovili mezi nejlevnějšíma kolama, ale už jich moc nebylo, každý bylo jiný, bez košíku, bez nosiče, v různým stavu, bez přehazky. No po několika minutách rozhodování jsme usoudili, že si půjčíme ty o dost dražší, za to ale stylovější, s košíkem i s nosičem. Všichni tedy budeme mít stejný a navíc se nám pojede mnohem líp. Nakonec se to ukázalo jako nejlepší rozhodnutí. Já, jakožto jedna z těch, co se líp orientují v mapách, jsem jela jako první. Musím uznat, že to mají fakt promakaný, na kole se tam jezdilo fakt parádně. Navíc to prostředí a počasí k tomu. Byla to prostě pohodička, jen tak si zastavit tam, kde se nám to zrovna líbilo a pak zas vesele jet dál.

Na mostě hned vedle nočního klubu Lake Pavilion 

     Nejdříve jsme zajeli na takovou jednu povedenou urbanistickou věc. Je to Superkilen Park, což bylo dřív docela zapadlý místo, kam by nikoho nenapadlo jít trávit svůj čas. BIG architects se rozhodli tohle území rozdělit na 3 části, který na sebe navazujou, ale každá má svůj účel a design.  Teď je to místo, kam chodí spousta lidí relaxovat, cvičit, potkávat se a celkově trávit volnej čas. Musím říct, že mě se nejvíce líbilo v té poslední části, kde to není bláznivě barevný a je to takový hřiště pro velký. Po několika letech jsem se mohla pohoupat na pořádně houpačce a nekrást ji malým dětem.
Když nearchitekti čekají, až si architektky všechno nafotí.


     Nedávno jsem dokonce zjistila, že hned v další ulici je taky takový podobný místo určený hlavně pro sport, tak mě mrzí, že jsme o tom nevěděli dřív, protože by mě docela zajímalo, jestli to původní je taky tak hojně navštěvovaný a využívaný jako novější. 
     Odkaz pro více informací a fotky najdete dole v článku 



     Další zastávkou byl ostrov do tvaru hvězdy, teda nejeli jsme úplně na něj, ale jen dokola. Náhodou jsme zastavili  u místa, kde bylo strašně moc turistů a chodili se s něčím fotit. Asi nějaká celebrita nebo co. No zjistili jsme, že je tam zrovna socha malé mořské víly.


 
  Popošli jsme tedy kousek dál, udělali nějaký fotky, dali si svačinu a pokračovali přes náměstí ke komplexu Amalienborg, který mi strašně připomínalo Prahu. Například pohled na kostel Frederika je skoro jak kostel na Malostranské, socha uprostřed tohoto komplexu je podobná pomníku Svatého Václava na Václaváku. Cítila jsem se jako doma prostě.

   
   Od tama jsme měli výhled na Kodaňskou operu, se kterou jsem hodila nějaký to foto a pokračovali.
Všude mi to nemůže slušet no :D

     Konec dne jsme zakončili projížďkou kolem obchodního centra až na druhý břeh, kde jsme si vychutnali nádhernej výhled, odpočinuli si a pak už jen jeli vrátit kola zpět do půjčovny. Z toho výhledu a atmosféry jsem úplně unešená doteď. Navíc pokud mě sledujete na instagramu, je tam video jak jsme projížděli mezi těma moderníma stavbama po cyklostezce a bylo to prostě super.  






Půjčovna kol: Baisikeli Rent a bike
Adresa: Ingerslevsgade 80, 1705 København V, Denmark
Web: baisikeli.dk

Superkilen park: superflex.net/tools/superkilen

8.07.2017

KODAŇ / DEN 1


Ahoj,
 dnes se s vámi podělím o první den naší krátké jarní dovolené (já vim, je už půlka léta, ale čas běží rychleji, než bych chtěla), kterou jsme chtěli načerpat energii před zkouškovým obdobím. Všechno to plánování začalo už někdy v lednu, kdy jsme začali pokukovat po letenkách a ubytování. Ubytování jsme sehnali přes Airbnb v bytě jedné dánky. Podle fotek byt vypadal čistě, prostorně, ale nebyl moc blízko centra, což nás ale neodradilo.

V pátek  v 5 ráno jsme vyrazili na letiště. Hned při cestě tam jsme docela brutálně zmokli a já sem zrovna měla děravý boty, takže jsem čekání na letadlo strávila sušením bot na záchodových sušácích na ruce. Však proč ne že, aspoň mi to čekání rychleji uteklo. Do Kodaně jsme dorazili kolem 8 ráno a po prvních komplikacích s koupením lístku na hromadnou dopravu jsme se dopravili na byt. Když jsme vyzvedli klíče v místním obchůdku, nějak jsme nedomysleli, že nevíme v kterým patře bytovky byt máme, takže jsme pár minut strávili hledáním toho správnýho. A podařilo se. Byt byl opravdu takový jak na fotkách, pěkný čistý. Na co se však trochu zapomnělo byla koupelna. Když jsme ji hledali, našli jsme malou místnostku se záchodem a umyvadlem...no jo, ale kde je sprcha. Po několika minutách jsme si všimli, že visí nad umyvadlem. Pro představu téhle ***** koupelny dám fotku úplně na konec. Pro inspiraci.



 Po krátkým šlofíku po náročné cestě jsme se vypravili do města. Vzhledem k tomu, že jsme chtěli utrácet co nejméně, zvolili jsme dietní způsob přepravy po městě. Všude jsme chodili pěšky. Moc blízko to teda nebylo, ale aspoň si stihnete všimnout i věcí, který byste normálně minuli. Byla jsem strašně překvapená, jak se tam všude staví. A když říkám všude, tak opravdu všude. A já s Kik jsme byly v úplným ráji, protože všude visely vizualizace, všude bylo něco rozestavěnýho, takže ulicí, kterou normální člověk projde za dvě minuty, jsme my procházely asi patnáct. Musely jsme si zblízka prohlídnout všechny ty vizualizace, všechny rozestavěný domy, zkoumaly jsme co tam dělají stejně a co jinak. 
Zkrátka do Kodaně určitě nejezděte s architektama. Ani budoucíma. 


Jedna z divných věcí, kterých jsme si v Dánsku všimli byla, že jsou totálně posedlí instagramem. Prostě úplně všechno má svůj hashtag. Třeba každej autobus měl wifi a hned u toho napsaný, že když hodíte na net fotku z tohodle autobusu, máte tam přidat # s názvem toho autobusu. No a tohle bylo u všeho, v každé restauraci, ve vlaku, v obchodě, bojím se jestli ne i na veřejných záchodech. No prostě docela úlet v tomhle. Takový dánský no.




Naše ulice




Po dlouhé procházce jsme se vrátili unavení domů a plní dojmů jsme usnuli celkem brzo, bylo potřeba nabrat síly na další den, o kterým vám řeknu ale příště. 
P.S. Abych nezapomněla na tu koupelnu. Tady je. A taky nějaký další bonusy.


Když potkáte cukrárnu.

I v Dánsku je milujou.